William Hogarth a Zápas George Taylora

 

William Hogarth (10. listopadu 1697 – 26. října 1764)

Tento anglický malíř, kreslíř, karikaturista a satirik se narodil v Londýně do rodiny chudého učitele latiny, Richarda Hogartha, a Anne Gibbonsové. Své umělecké vzdělání započal jako učeň u Ellise Gambela v Leichesteru, od něhož se naučil základní praktiky dřevorytectví.

 

William Hogarth, autoportrét (1745)

 

Nesoustředil se však pouze na rozvoj svých uměleckých dovedností, ale hluboce se zajímal i o život bující v tmavých ulicích Londýna a o politické a společenské dění velkoměsta, což se v budoucnu výrazně projevilo v jeho tvorbě, sociálně kritické a silně moralizující. Toulaje se v křivolakých zákoutích hlavního města nacházel hodiny zábavy načrtáváním osob a míst, v jejichž blízkosti se pohyboval.

Svou samostatnou kariéru odstartoval roku 1720 jako dřevorytec s širokým spektrem zakázek (přebaly knih, vzory bankovek,...). Vedle toho se však rozvíjel i jeho talent pro kresbu samotnou a pro malbu. Celkové množství jeho prací se počítá na stovky jen za jednotlivé dekády. Díky věhlasu a úctě umělecké komunity (byl hrdým členem londýnského klubu Růže a Koruny) byl bez většího překvapení roku 1757 jmenován vrchním královským malířem (Serjeant Painter) – vedle výhradního práva na umělecké ztvárnění členů monarchistické dynastie, královských statků a úzkého kruhu nejvýznamnějších dvořanů, měl vrchní královský malíř na starost např. i královské insignie, vlajky a praporce a další. Jednalo se o nejvyšší poctu, jíž se mohlo umělci dostat.

Roku 1729 se William oženil s Jane Thornhillovou, dcerou umělce Sira Jamese Thornhilla. Jejich manželství bylo šťastné, avšak bezdětné. Prosluli však jako pěstouni pro sirotky a nalezence a Hogarth byl dokonce zakládajícím Předsedou Foundling Hospital (nemocnice pro nalezence).

Zemřel roku 1764, je pohřben na hřbitově Sv. Mikuláše v londýnském Chiswicku.

 

Epitaf na hrobu Williama Hogartha

 

Hrob Williama a Jane Hogarthových, Chiswick

 

Hogarthův přítel, herec David Garrick, složil na počet zesnuvšího malíře nádherný epitaf, jenž byl poté vyryt na náhrobní desku Hogathovy hrobky a který se svou poetičností a osobní hloubce vymyká šablonovitým memento mori textům, jimiž jsme se doposud zabývali.

 

Farewell great Painter of Mankind

Who reach'd the noblest point of Art

Whose pictur'd Morals charm the Mind

And through the Eye correct the Heart.

If Genius fire thee, Reader, stay,

If Nature touch thee, drop a Tear:

If neither move thee, turn away,

For Hogarth's honour'd dust lies here.

 

Buď sbohem, velký Malíři lidstva

Ty, jenž dosáhl jsi výšin Umění

Ty, jehož ztvárnění Morálky okouzlilo Mysl

A skrze Zrak napravilo Duši.

Pakliže tě Duch osvítí, Čtenáři, postůj,

Pakliže se tě dotkne Příroda, slzu uroň:

Pakliže ani jedno s tebou nepohne, jdi pryč,

Neb tu leží ctěného Hogartha prach.

(volný překlad by Lucas Lacer)

 

George Taylor a jeho Zápas

Roku 1750 vytvořil William Hogarth dva črty, předlohy pro zdobení hrobu George Taylora. Zvolil si pro to sportovní téma, konkrétně zápas (s podobným ztvárněním se setkáme později u Richarda Dagleye).

Na první kresbě George Taylor Triumphing Over Death (G. T. triumfuje nad Smrtí) klečí rozložitý ramenatý zápasník na hrudním koši kostlivce, očividně otřeseného tvrdým úderem, neboť týlní oblast umrlčí lebky je roztříštěná. Zatímco G. T. sleduje nebeskou trumpetu, snad v očekávání zatroubení ukončujícího zápas a ztvrzujícího tak jeho vítězství, Smrt oproti tomu zcela fixuje svůj prázdný pohled na planě doufajícího Živého.

 

George Taylor Triumphing over Death (1750) (by William Hogarth)

 

Druhý črt je vyvažujícím realistickým protipólem onoho prvního. Zde se Smrt sklání v téměř totožné póze jako Taylor na předchozí kresbě nad marně se bránícím zápasníkem, jenž se svírajíc kostlivé hnáty snaží vymanit ze smrtelného objetí.

 

Death Giving George Taylor a Cross-Buttock (1750) (by William Hogarth)

 

Hluboká emotivnost obou těchto děl je i přes jejich uměleckou jednoduchost zcela nepopiratelná a svědčí o kvalitách autora, stejně jako o silném duchovním vztahu, jenž tehdy lidé ke smrti pociťovali.