The Unton Memorial – Vzpomínkový obraz Sira Henryho Untona
Sir Henry Unton (1557 – 23. březen 1596)
Byl významným anglickým diplomatem ve službách královny Alžběty I. Narodil se do vážené rodiny Sira Edwarda Untona z Wadley a Lady Anne Seymourové, dcery vévody ze Sommersetu, jako druhorozený syn. Po smrti svého bratra Edwarda roku 1589 se však stal hlavním dědicem statků i titulů rodu Untonů.
Vzdělání se mu dostalo na jedné z Oxfordských fakult, od roku 1584 byl členem parlamentu. Účastnil se tažení anglických sil proti Nizozemí v letech 1585-6, za své bojové zásluhy byl pasován na rytíře. Od roku 1591 působil jako anglický velvyslanec ve Francii (byl osobním přítelem Jindřicha IV. Francouzského).
Při své druhé misi do Francie roku 1596 ho postihla vážná nemoc, jíž 23. března podlehl. Jeho tělo bylo okamžitě převezeno zpět do Anglie a pohřbeno 8. července téhož roku v kostele Všech svatých ve Faringtonu (Berkshire, dnes Oxfordshire), kde již spočívaly tři generace rodiny Untonů.
Dobový portrét Sira Henryho Untona
Posmrtný truchlící rituál pro Sira Henryho Untona:
Čím je Rite of Passage („obřad přechodu“) Sira Untona na svou dobu netypickým, je jeho délka. Henry Unton zemřel v březnu roku 1596; je pohřben o čtyři měsíce později. Záhy následuje vydání souboru vzpomínkových básní, dokončení obrazu The Unton Memorial a o deset let později i publikování vzpomínkových skladeb složených Johnem Dowlandem (Lacrimae, or Seaven Tears). To vše iniciované a financované truchlící vdovou Lady Dorothy (roku 1598 se znovu vdala, zemřela roku 1634).
Zajímavé a zarážející taktéž je, že v tomto případě (významná a vážená osobnost) je celý truchlící rituál posmrtný, neboť (jak bude ukázáno v dalších kapitolách) vypracovávání takovýchto upomínkových artefaktů a vůbec celého truchlícího rytu probíhalo ještě za života „budoucích nebožtíků“ jako součást vnitřního uvědomění si své vlastní smrtelnosti či jako jakási vnitřní (a vnější) příprava na odchod z tohoto světa.
The Unton Memorial by uknown painter (1596)
Obraz The Unton Memorial je jakousi koláží několika menších vhledů do Untonova života. Samotná kompozice je velice zvláštní, dalo by se říci asymetrická až zcela náhodná. Celkový dojem dýchá nepatrným vlivem italské renesance, avšak z drtivé většiny je obraz věrný tradičnímu anglickému vzpomínkovému rytu.
Postava Sira Untona zaujímá stěžejní (nikoliv však centrální) pozici plátna. Je zobrazen jako učenec spíše než voják, sedící na židli a píšící na kus prázdného papíru (snad jako metafora pro muže, jenž si psal svůj vlastní osud?). Nad rameny se mu vznáší drobné postavičky Slávy a Smrti, které třímají své tradiční symboly – polnici a korunu, přesýpací hodiny a známý motiv „Memento Mori“. Celý výjev je až nápadně podobný ztvárnění atributů na středověkých obrazech evangelistů.
Sv. Jan Evangelista (ilustrační zobrazení)
Obrazy shromážděné kolem ústřední postavy zesnulého postrádají, aspoň na první pohled, jakoukoli známku systematičnosti. Pokud bychom však přeci jen hledali v oné směsici výjevů nějaký řád, můžeme vyčlenit (ne však zcela přesně) levou stranu plátna jako zobrazení veřejné persony Sira Untona (šlechtic, učenec, voják, člen královnina dvora, diplomat, hostitel a filantrop) a stranu pravou, která představuje Untonovu personu osobní (několik momentů z jeho života a hlavně pohřební průvod začínající překročením řeky Styx, tedy kanálu La Manche, a končící v kostele Všech Svatých ve Faringtonu).
Obraz The Unton Memorial ukazuje smrt ne jako jediný (poslední) moment v lidském životě, jako jeho konec, ale spíše jako dlouhý proces, který započal již samotným narozením člověka (doslova rite of passage). To je zásadní rozdíl ve vnímání a chápání smrti mezi alžbětínskou (či spíše postreformační - jak je tato doba označována v britské historiografii) Anglií a mezi současností.
The Unton Memorial by uknown painter (1596)