Děčín - Folknáře

 

Folknářský hřbitov se bez výhrad může řadit mezi tradiční živé městské hřbitovy. A tomu samozřejmě odpovídá i jeho atmosféra, kterou dýchne na každého, kdo zavítá za jeho kované brány.

K hřbitovu se dostanete ze dvou směrů – „cesta z města“ je vpravdě dobrodružnější. Vymotat se totiž úzkými křivolakými uličkami sevřenými mezi rodinnými vilkami je noční můrou každého začínajícího řidiče (i řady ojetých veteránů). Vymotat se na hřbitovní parkoviště však můžete i ze strany opačné, jízda/procházka touto trasou je sice klidnější a přehlednější, navíc křižuje z velké části přírodu, je však z centra Děčína delší.

 

zdroj: maps.google.com

 

Naproti hřbitovním branám se nachází pomník vzpomínající padlé vojáky s poetickým průvodním textem: „Kytice šeříků a vděčnost našich srdcí na naše rovy jdeme položit za nás, kdo žijeme – i za ty, kteří přijdou – za krásy života vy padli jste a přece slavně zvítězili…“

 

 

Na rozlehlost a členitost hřbitova hned za vstupem do areálu upozorňuje plánek s legendou navádějící návštěvníky do všech důležitých koutů.

 

 

Na konci centrální cesty, objaté z obou stran rododendrony, stojí obřadní síň s kolumbáriem – obé pastva pro thanatologické oko.

 

 

 

 

 

 

Samotný hřbitov je, jak bylo řečeno výše, současný a živý – vedle klasických leštěných náhrobků z doby funkcionalistického myšlení jako rozházené houby po dešti postupně vykukují esteticky odvážnější, až snad odvázanější kusy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavých míst k zastavení se tu najde hned pět.

Samozřejmostí je několik metrů vysoký kříž s ukřižovaným Kristem a všudypřítomným I.N.R.I. (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský). Kousek od Krista je nenápadně zašoupnutý památníček „Obětem fašismu“.

 

 

 

Na opačnou stranu od Ježíše se pak nachází pamětní kříž vysvěcený 8. května 2015 kanovníkem litoměřické kapituly, Martinem Davídkem. Nápis na pamětní desce nacházející se u paty kříže je samo vypovídající:

„Na paměť více jak tří set obětí roku 1945, které odpočívají na tomto místě. Ztratily život, protože lidská nenávist byla silnější něž láska.
Im Gedenken der über dreihundert Opfer des Jahres 1945, die an dieser Stelle ruhen und die ihr Leben verloren haben, weil der Hass auf der Welt größer war als die Liebe.“

Odkazuje na události z 8. května 1945, kdy na Děčín zaútočila sovětská letadla bombami a palbou z kulometných palubních zbraní. V zasažených budovách zemřelo dle některých odhadů až 200 osob. A například v Plavební ulici podle svědků sovětská bomba dopadla doprostřed fronty žen čekajících před obchodem. Následná kulometná palba zbavila života nejen řadu dětí, ale také i několik sester Červeného kříže, které se snažily pomoci zraněným.

V neoznačeném hromadném hrobě na Folknářích bylo nakonec uloženo více než 300 mrtvých (v následných dnech po náletu přibyli zesnulí z děčínské nemocnice či z lazaretních vlaků zastavujících na Východním nádraží. Mezi pohřbenými se nachází příslušníci celé řady jiných národů – od Rusů, přes Italy až po Řeky.

Za vztyčením kříže i za pietním vysvěcením stojí spojené úsilí krajanského sdružení Heimatverband Kreis Tetschen-Bodenbach a Děčínsko-podmokelské vlastivědné společnosti.

 

 

Pod patronací obou společností došlo také k dalšímu zvelebujícímu dílu v prostorách folknářského hřbitova. 17. dubna téhož roku byl totiž slavnostně odhalen pomník děčínských měšťanů z města na Mariánské louce. Autorem tohoto decentního a elegantního počinu je akademický sochař Martin Kocourek.

A k čemu se váže tento pomník?

Na Mariánské louce pod děčínským zámkem probíhali od roku 1984 rozsáhlé archeologické výzkumy, v rámci kterých došlo k odkrytí zbytků středověkého městského osídlení - včetně např. domů, studen, dlážděné komunikace, řemeslnických dílen, hradeb nebo kostela P. Marie se hřbitovem. A právě část pohřbených na tomto zaniklém hřbitově byla vyzdvižena (roku 1985 kvůli výstavbě chlorovací stanice pro tehdejší koupaliště) a následně pro další zkoumání převezena do útrob antropologického oddělení Národního muzea v Praze, kde byly pozůstatky nepovšimnuty uloženy až do roku 2009. Tehdy zaktivizovala odborné zhodnocení nálezu Iniciativa pro děčínský zámek a za jejího přispění mohly být v července 2013 ostatky opět pohřbeny v děčínské půdě – tentokráte však právě na Folknářích.

 

"Sancta Maria ora pro nosis. AD MMXIV"

 

"Měšťané kdysi dávno královského města Děčína na Mariiánské louce"

 

"Cives quondam civitatis regalis decinensis in prato beatae mariae virginis"

 

Na neposledním místě by se měl návštěvník zastavit u staré vsypové loučky (již nepoužívané, živá loučka se nachází v pravé zadní části hřbitova), které vévodí majestátní socha posmutnělé Panny Marie.

 

 

 

Sečteno a podtrženo: děčínský hřbitov na Folknářích je čistý, upravený a v každém, byť i sebezapadlejším koutu, je vidět, že je o něj postaráno. Ba co víc – folknářský hřbitov opravdu žije, čemuž nasvědčují právě například dvě velké pietní „pomníkové“ akce z roku 2015. Zajímavých momentů tu jistě návštěvník (stejně jako autor) nalezne na každé cestičce hned několik a procházku tímto hřbitovem vřele doporučuji.