Benešov nad Ploučnicí
Listopadová návštěva hřbitova v Benešově nad Ploučnicí byla opravdu zážitkem. Hřbitov sice leží na periferii obce, přesto se z centra města (i z lehce odstrčeného nádraží) lze dostat k hřbitovní bráně svižnou chůzí za zhruba deset minut.
zdroj: mapy.cz
Samotná brána i vnější stěna obvodové zdi (ze strany od hlavní silnice) září do dálky a nelze ji minout. Hezká vnější fasáda však i po zběžném pohybu po okrajích areálu hřbitova nutně působí jako „Potěmkinova vesnice“.
Benešovský hřbitov se nijak zvlášť neliší od řady jiných českých pohřebišť. Ve středu hřbitova se nachází „čerstvá“, tedy používaná část – příjemně upravená, přesto však ve svém hřbitovním stylu strohá a jaksi odosobněná.
Podél obvodové zdi pak nalezneme (tradičně) staré německé hroby. Co mě překvapilo na benešovském hřbitově, však byla úroveň zanedbání těchto opuštěných hrobů. Ponechávám stranou zarostlost nepoužívaných částí hřbitova, což je zcela běžnou záležitostí v celé republice (ať už je důvodem nedostatek personálů, financí či momentálního času).
Prazvláštní a ne zcela vhodný mi ale přišla kompostová hromádka pokosené trávy a shrabaného listí na německém neoznačeném hrobě. Mimochodem pokud byste mohli vykouknout mimo rám fotografie, vlevo cca pět metrů se nacházel volný „plácek“ (rozuměj bez nebožtíka pod zemí), kam mohl být kompost svezen, aniž by to pro návštěvníka-thanatologa působilo tak neeticky.
Benešovský hřbitov je ale i přes řadu neduhů (které dle mého názoru pramení z nedostatku financí) velice příjemnou destinací v rámci české thanatoturistiky. Líbivá je nejen hřbitovní kaple…
… ale i samotná centrální alej roztínající plochu hřbitova na dvě (ne zcela stejné) poloviny…
Také řada starých německých hrobů, jejichž kamenosochařské doplňky jsou, i přes tu řadu let, stále zachovalé, dělá z benešovského hřbitova zajímavou zastávku během putování po severních Čechách.
A pokud vychytáte ideální počasí (lehce podmračené, jak se zadařilo mně), romantika tohoto místa na vás dozajista dýchne…
