Jonestown 1978 - největší kolektivní sebevražda v moderních dějinách
Pakliže si tento web bere za cíl přiblížit čtenáři záležitosti thanatologické, nemohu nezmínit veskrze zajímavé téma, byť se ho dotknu pouze okrajově (minimálně v tomto textu, nevylučuji další rozpracování v budoucnu). Mluvím o tématu sebevraždy, tedy dobrovolného odebrání vlastního života bez vnějšího fyzického či psychického (zde i přes určitou diskutabilnost) nátlaku.
Čtenář se nemusí obávat, že na následujících řádcích budou rozebrány důvody, nástroje a způsoby či snad důsledky takového činu. To ponechávám široké paletě odborných i populárněnaučných knih a spisků. Kdepak.
Mým cílem je přiblížit událost z doby nedávno minulé. Událost, jež výrazně zasáhla do smýšlení lidí prakticky po celém světě a která otřásla samotnými základy našeho vnímání současné lidské společnosti. Míněna je největší kolektivní sebevražda v moderních dějinách, k níž došlo 18. listopadu 1978 v jihoamerické Guyaně a jejímž „strůjcem“ byl reverend Jim Jones, zakladatel sekty Chrám lidu (blíže o Jimu Jonesovi a stručně o Chrámu lidu se čtenář dočte zde).
Reverend Jim Jones
Text níže se věnuje založení Jonestownu a samotnému poslednímu dnu Chrámu lidu v Guyaně.
¥ ¥ ¥
Počátek Jonestownu leží na počátku 60. let, tedy více jak desetlet před samotným vůdcovým přestěhováním (viz. článek Jim Jones a stručné dějiny Chrámu lidu), oficiálně se však tehdy ještě jednalo o tzv. zemědělský projekt Chrámu lidu o rozloze něco přes 11 tisíc hektarů. Guyanský premiér (vášnivý marxista-leninista) uvítal Jonesovu komunitu s otevřenou náručí.
Po sérii kritik a útoků ze strany sanfranciských médií se však z této malé pobočky v nitru guyanského pralesa poblíž venezuelských hranic stal sociální ráj, klidné útočištěpro „chrámové vyhnance“ z USA.
I když právě zde, v izolované komunitě, dochází k slábnutí Jonesovy pozice vůči venkovnímu světu, uvnitř společenství zůstává Jim neochvějnou autoritou. A to i přesto, že před svými věrnými již nebyl schopen skrýt svou závislost na drogách a své filosofické učení přetransformoval do fantaskních rovin (poprvé začíná mluvit o společné smrti jako prostředku přesunu na jinou planetu za požehnaným životem).
Během tohoto dobrovolného exilu mimo dosah zkaženého světa však sebrali Jonesovy odpůrci (v jejich čelních řadách stáli odpadlíci z Chrámu lidu či rodinní příslušníci Jonesových stoupenců, předně pak Tim Stoen, jehož syn byl adoptivním dítětem Jonese) dostatek sil, aby upoutali pozornost kongresmana Leo Ryana.
Právě ten se rozhodl vyslyšet prosby stovek zoufalých lidí postrádajících své příbuzné (styk s okolním světem byl v Jonestownu silně limitován a o většině svých příbuzných měli „pozůstalí“ve Státech jen kusé informace) a vyslyšet volání po spravedlnosti těch, kteří byli během svých let v Chrámu lidu týráni či zneužiti a kterým se podařilo utéct.
V listopadu 1978 se kongresman Ryan rozhodl navštívit samotný Jonestown, aby se na vlastní oči přesvědčil, zda jsou opravdu porušována základní lidská práva, jak tvrdí Jonesevy odpůrci. Mezi další členy delegace patřila i skupina příbuzných členů Chrámu, televizní štáb NBC a několik reportérů z různých novin.
Členové delegace vyšetřující roku 1978 poměry v Jonestownu, kongresman Ryan je muž sedící vpravo
15. listopadu přistálo letadlo s delegací v Georgetownu, hlavním městě Guyany. O dva dny později se skupina vyšetřovatelů přesunula dvěma malými letouny do Port Kaitumy, odtud pak byli na korbě nákladního vozu převezeni do Jonestownu. Dlouho zde však nepobyli, neboť kongresman Ryan byl nožem napaden jedním z členů Chrámu. Ještě než ve spěchu opustil pozemky města, podařilo se Ryanovi naložit patnáct členů Chrámu, kteří si přáli odejít. (Bez zajímavosti jistě není, že stejně jako jiné komunistické diktatury, ani Jones nedovolil emigraci nespokojených. Jinými slovy, kdo do Jonestownu vstoupil a stal se členem komunity, neměl již šanci odejít.) Tentokrát však Jones nijak nezasáhl.
Již tou dobou totiž bylo rozhodnuto, že delegace bude zastavena až na letišti v Port Kaituma. Útok provedli členové „rudé brigády“, Jonesovy ozbrojené stráže, pod vedením Larryho Laytona. Po divoké přestřelce za sebou Jonesovy muži nechali pět mrtvých, včetně samotného kongresmana Ryana. Jednomu letounu se podařilo vzlétnout, zranění a přeživší z kongresmanovy delegace se ukryli v pralese, kde je o 24 hodin později nalezla guyanská armáda.
Letištní dráha v Port Kaituma po útoku rudých milicí, tak jak místo nalezla guyanská armáda 19. listopadu
Larry Layton, strůjce útoku Jonesovyých ozbrojenců na Ryanovu delegaci.
(Layton byl jedním z patnácti lidí, kteří byli Ryanem odvezeni z města. V momentě, kdy nastupoval do letadla,
tasil skrytý revolver a začal pálit do členů delegace. To bylo signálem pro střelce ukryté kolem přistávací dráhy,
kterým byl spuštěn samotný útok.)
V Jonestownu mezitím reverend Jones (informován navrátivším se komandem, že mise byla splněna pouze z části) svolává tlampači všechny obyvatele města do hlavního pavilonu. Zde pronáší poslední ohnivou řeč svým věrným (viz. odkazy dole pod textem). Mluví o spiknutí zpravodajských služeb proti Chrámu lidu a připravovaném vojenském útoku na město. Svým přívržencům vypráví o tom, jak budou američtí parašutisté věrni fašizujícímu se státu střílet do bezbranných dětí a mučit staré, ženy i jejich potomstvo jen pro jejich příslušnost k Chrámu, jedinému svobodnému společenství na Zemi.
S takto načrtnutým stavem věci řada členů Chrámu navrhuje (podle Jonesova učení, které jim bylo v uplynulých měsících pravidelně vštěpováno do hlavy) hromadnou sebevraždu. To je jediným možným východiskem z této neutěšené situace. Užit má být kyanid smíchaný se sedativy a ovocným nápojem.
(Za zmínku stojí, že celá „sebevražedná akce“ byla již předtím častokrát probírána a to na zasedání nejvyšších představitelů města, během minimálně jedné této tzv. „bílé noci“ Jones podal účastníkům nápoj, o kterém tvrdil, že je smrtelně jedovatý. Všichni zasedající tehdy vypili kalichy do dna bez zaváhání.)
Když se někteří řadoví členové Chrámu snaží vzepřít, Jones je umlčí slovy „Přestaňte s tou hysterií….Takto neumíráme. My musíme odejít z tohoto světa se ctí.“ I přesto, že nadále protestuje jen několik málo lidí (a ti jsou okamžitě umlčeni davem), reverend ke svým ovečkám neustále promlouvá a vyzývá je, aby se nebáli zemřít, protože „smrt je jen vstupem do jiné sféry… je přítelem.“ Následný akt pak nemá být vnímán jako hromadná sebevražda, ale jako forma protestu vůči nelidskému žití na tomto úděsném světě.
Podle slov přeživšího Odella Rhodese bylo několik osob přinuceno gardou, ale totální většina obyvatel Jonestownu zemřela opravdu dobrovolně. Někteří se neubránili teatrálním prohlášením („My smrt milujeme, protože pozítří vstaneme z mrtvých. Dnes večer spolu zemřeme a spollu také vstaneme.“), za což jim dav s nadšením divoce aplaudoval.
Ani nedostatek kelímků tento prapodivný obřad svatého přijímání nezastavil, lidé prostě začali pít jed přímo z dlaní.
V tomto sudu byl smrtící koktejl míchán.
Otrávený nápoj je podáván z velké plechové nádoby. Stoupenci Chrámu tvoří poslušně frontu a postupně se tráví. Jed je nejprve podán drobotině, hlavně kojencům a velmi malým dětem. Rodiny ulehají pospolu.
Nádoba, z níž byl rozléván jed členům Chrámu.
Jones byl nalezen na verandě svého domu s prostřelenou hlavou. Na rozdíl do svých věrných si zvolil jako způsob odchodu z tohoto světa kulku.
Celkem na smrt odešlo 918 (některé zdroje uvádějí 911) obyvatel Jonestown, 276 z nich byly děti.
Dopisy na rozloučenou adresované rodinnám ve fašistických Státech.
PS: Nutno však podotknout, že se nejedná o ojedinělý exces či snad hrozivou výjimku v jinak zcela zdravém psychologickém profilu naší společnosti. Kolektivních sebevražd je během dvacátého století zaznamenána celá řada – zmiňme např. hromadné upálení 76 davidiánů ve Waku v dubnu 1994, sebevraždu šesti desítek věřících Církve veleknězů na Filipínách roku 1985, či více jak padesát mrtvých sektářů z Chrámu slunce ve Švýcarsku a Kanadě roku 1994.
¥ ¥ ¥
Pakliže by se chtěl čtenář seznámit s tématem sebevraždy blíže, mohu doporučit knihu Dějiny sebevražd (viz. Zdroje), která je psaná jednoduchou (mnohdy až zbytečně stručnou) formou populárněnaučné literatury. Jedná se o ideální „startovní“ poblikaci k této problematice. V českém knižním prostředí se však najde řada dalších zajímavých a užitečných titulů (o zahraniční provenienci ani nemluvě…)
¥ ¥ ¥
Zdroje + doporučený materiál pro další prostudování (vše v angličtině):
Doprovodné foto užito z: https://content.time.com/time/photogallery/0,29307,1859872,00.html
Poslední projev reverenda Jonese (před a z průběhu sebevraždy členů Chrámu) – poslech:
https://archive.org/details/ptc1978-11-18.flac16
Poslední projev reverenda Jonese (před a z průběhu sebevraždy členů Chrámu) – přepis:
https://employees.oneonta.edu/downinll/mass_suicide.htm
Videodokumenty (online):
https://www.youtube.com/watch?v=Y9o1vUSLhOs
https://www.youtube.com/watch?v=3HTtLHgU9tY
https://www.youtube.com/watch?v=c3yzkhJVXE4
https://www.youtube.com/watch?v=xfht6DveCRc
https://www.youtube.com/watch?v=pwhOBbAmWVU