Lydie od Johna Dwighta (1674)
Počátkem 17. století se v Anglii objevila důležitá a zajímavá série vzpomínkových artefaktů, které nejen z didaktických důvodů vyzdvihovaly ctnosti lidí, hlavně pak zemřelých dětí – vzdělanost u chlapců a nevinnost u dívek. Tento trend však nelze přisoudit jen „moderní“ umělecké vlně, ale byl dán mnohem hlubšími změnami v myšlení a představách tehdejších lidí o smrti a posmrtném životě (protestantské církve vymazaly ze své praxe princip Očistce – viz. jiná kapitola)
Jedním z příkladů těchto dětských memento mori, je i keramické dvojsoší vypracované Johnem Dwightem.
John Dwight (1637-40 – 1703)
O jeho rodinném zázemí není prakticky nic známo a i ohledně Johnova dětství a mládí jsou informace kusé a neúplné. Univerzitní vzdělání, jež úspěšně dovedl až k bakalářskému titulu z práva, absolvoval zřejmě na Oxfordu. Od roku 1661 pracoval jako matrikář a písař pro chesterskou diecézi (jako vrchní sekretář tu v dalších letech působil pro čtyři následující biskupy).
Z Chesteru se přestěhoval nejprve do Wiganu (Lancashire) – již zde se mu dostalo uznání za jeho umnou práci s porcelánem a kameninou, na zpracovatelské postupy s těmito materiály získal i patenty a pravděpodobně byl v Anglii prvním, kdo z porcelánu tvořil – a poté do Fulhamu.
Zemřel roku 1703. Jeho dílnu ještě po nějaký čas vedli Dwightovi potomci avšak již bez zvláštního úspěchu.
Lydie, obě sošky (1674)
3. března roku 1674 zemřela Dwightova šestiletá dcera, Lydie. Právě na její památku vytvořil Dwight dvě malé porcelánové sošky (jedny z nejstarších tohoto typu v celé Evropě).
První plastika je vlastně bustovým portrétem zesnulého děvčátka. Leží v posteli, ruce má sepnuté na hrudi, jako by v modlitbě, svírá svazeček květin, jež symbolizují Lydiinu čistotu. Jedná se o naturalistické zobrazení přirozené „přírodní“ persony mrtvé dívky.
Lydie, první plastika
Oproti tomu je druhá soška jednoznačným idealizovaným zpodobněním nevinné „společenské“ persony Lydie. Dalo by se říci, že se jedná o jakousi odměnu, které se Lydii dostalo za její čistotu a nezkaženost za pozemského života. Lydie je tu zobrazena stojící, zahalená do splývavé „nadčasové“ látky antického vzezření. Její otevřené oči vyzařují život, stále v modlitbě sepjaté ruce zase jistou naléhavost či snad očekávání. U jejích drobných nohou leží věncem ozdobená lebka (nezbytný atribut memento mori předmětu) a rozházené okvětní lístky (odkazující na předchozí plastiku a symbolizující zřejmě konečnost života).
Lydie, druhá plastika