Devín (u Bratislavy)

Při toulkách po Bratislavě a okolí jsem samozřejmě neopomněl navštívit i veleznámý hradní komplex Devín, nacházející se zhruba 10 km západně od hlavní slovenské metropole. Z Bratislavy samotné se do Devína dostanete dvěma přímými linkami MHD – autobus č. 28 projíždí vesnicí a míří dále severně, ideální je tedy vystoupit na zastávce Štrbská; oproti tomu linka č. 29 končí ve vesnici pod hradem, lze vystoupit také na Štrbské, či se svést ještě jednu stanici a nejprve si projít velice zajímavý komplex trojhradního systému ležícího na kamenném ostrohu nad soutokem Moravy a Dunaje.

zdroj: maps.google.com

Devínský hřbitov není nikterak rozlehlý a i při poctivé procházce ho lze do půlhodiny (max. čtyřiceti minut) projít. Přesto však stojí za návštěvu.

Ze severovýchodní strany lemuje hřbitovní zeď vytížená Kremeľská, ze zbylých stran je však klid, na západě se dokonce dá za ticha zaslechnout šplouchání řeky Moravy, vzdálené cca 100 metrů. Branka na hřbitov se nachází v jihozápadním rohu a je přístupná právě směrem od hradu.

Zdroj: maps.google.com

Cintorín samotný na návštěvníka prakticky okamžitě dýchne příjemnou vesnickou atmosférou. Tedy aspoň na mě dýchla… A to i přes to, že jsem byl pod časovým tlakem (autobusové spoje nejezdí zrovna často a pokud jste omezeni ještě dalším programem, musíte pořádně plánovat) a počasí nebylo zrovna příznivé (chytnul jsem téměř čtyřhodinovou bouřku a následnou průtrží mračen, valnou část toho času jsem strávil na hradě, takže brankou na hřbitov procházel promoklý až na kost).

Celý prostor je pěkně udržovaný, nikde se nepovaloval odpad, bezprizorně odhozené zalévací petlahve a dohořelé a nepotřebné svíčky (jak to lze nalézt na řadě jiných vesnických či příměstských hřbitovů). Zeleň všeho druhu je očividně zastřihována pravidelně a poctivě, hřbitov tak působí upraveně a příjemně. Samozřejmě se i tu narazí na občasný břečťanem prakticky zarostlý starý hrob, ale to jen přidává na kouzlu místa.

Z hlediska symboliky jsem zde nenarazil na nic výjimečného (v porovnání třeba s bratislavskými cintoríny, kterým se na náhrobní kámen podíváme někdy příště), jednu zajímavost bych však rád zdůraznil.

Slovenský národ je podstatně více nábožensky (rozuměj křesťansky) založený než náš český. I v současnosti je víra vysoko v žebříčku slovenských národních, kulturních i osobních hodnot a samozřejmě, že ve funerálním prostředí se tento sociokulturní historický znak projevuje dosti výrazně.

A tak se nad mnohem větším množstvím nebožtíků sklání Ježíš Kristus či Panna Marie, než je tomu u nás. Navíc jsou sochy často v téměř životní velikosti.

Také drobná tesaná Ježíšova tvář je doprovodnou ozdobou téměř celé čtvrtiny kamenných hrobů zde (více fotografií u bratislavských cintorínů). Některé jsou žulové či mramorové, jiné odlité z bronzu, všechny však zobrazují tvář Ježíše posmutněle shlížejícího na náhrobní kámen.

Téměř každý šestý či sedmý hrob zde na devínském hřbitově postrádá kamenný náhrobek. Místo něj označuje poslední místo odpočinku nebožtíků kovový kříž, na němž je Kristus krucifixován. Zda se jedná o záležitost slovenského venkova (na Ondrejovskem cintorínu či na evangelickém Cinotrínu pri Kozej Bráne je počet kovových křížů výrazně nižší – jeden z dvaceti možná i méně četný) či jen náhodný jev, nejsem schopen v tuto chvíli posoudit. Každopádně to celému hřbitovu dodává zajímavý funerální aspekt.

A samozřejmě nesmím opomenout ani centrální bod celého hřbitova – několik metrů vysoký pískovcový kříž, jak jinak než s ukřižovaným Ježíšem…