Cimetière de Passy (Paříž)

 

Cimetière de Passy je sice jedním z nejmenších pařížských hřbitovů, ale zato patří  mezi jedny z nejznámějších a hlavně z hlediska historie nejzajímavějších. Při jeho hledání nebudete nijak bloudit. Pokud se vám nechce užívat moderních technologií typu GPS a nechcete s roztáhnutou mapou vypadat jako „trapní“ turisté, navede vás několik jednoduchých instrukcí.

 

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Passy_Cemetery#mediaviewer/File:Trocadero_and_cemetery.jpg

 

Předně se musíte dostat na Trocadéro. Postavte se tak, abyste měli Eiffelovu věž za svými zády a vydejte se vlevo po Avenue Paul Doumer, z níž pak odbočte vpravo na Rue du Commandant Schlœsing. Vchod na hřbitov nelze minout – před samotnou hřbitovní branou si můžete prohlédnout vpravdě umělecké kousky ve výloze místního pohřebního ústavu, za ní pak naleznete knihovnu Germaine Tillonové (francouzské antropoložky, nejznámější díky své práci v Alžírsku v padesátých letech 20. století).

 

Zdroj: maps.google.com

 

Otevření hřbitova roku 1820 předcházel císařský dekret francouzského diktátora Napoleona, který ještě za své vlády nakázal, aby byl nespočet drobných hřbitůvků roztroušených po celé Paříži nahrazen několika velikými pohřebišti (mezi tuto „napoleonskou vlnu“ patří např. Cimetière de Père Lachaise, C. de Montmartre, C. du Montparnasse či C. des Batignolles) založenými za okrajem tehdejšího města.

C. de Passy se jako jeden z mála „napoleonských“ hřbitovů nacházel uvnitř pařížských hradeb. Proto svými rozměry ani zdaleka nedosahuje úctyhodné rozlohy výše zmíněných hřbitovů. Svým otevřením nahradil původní farní hřbitůvek vesnice Passy (v současnosti na Rue Lekain, cca 1 km jihozápadně od současného hřbitova), který pocházel z roku 1672 a který na konci 18. století svou malou rozlohou přestal stále rostoucí tamní populaci kapacitně stačit (proto došlo roku 1802 k jeho uzavření).

Současný vstup na Cimetière de Passy je dílem architekta René Bergera. Tesaný reliéf, který zdobí hřbitovní zeď, vznikl pod zručnýma rukama Paula-Maxmiliána Landowskiho a je vzpomínkou na francouzské vojáky padlé za Velké války.

Díky svému umístění poblíž prominentních residenčních čtvrtí na břehu Seiny a v sousedství Avenue de Champs-Élysées, se C. de Passy i přes svou nevelkou užitnou plochu (nebo snad právě díky ní), stal vyhledávaným místem posledního odpočinku vyšší pařížské společnosti (uvádí se, že C. de Passy je neobvyklý např. i tím, že se v tamní čekárně ohřejete, neboť je jako jediná z pařížských hřbitovních čekáren vytápěná).

Na něco málo přes 1,6 hektaru je v současnosti umístěno 230 hrobů a rodinných hrobek s 1264 zesnulými. Nejstarší datum na náhrobku je rok 1810 a pohřbívá se tu dodnes. Na jednom místě tak lze nalézt monumentální rodová mauzolea ve stylu gotických katedrál a moderní hroby různých tvarů i velikostí, včetně zajímavých tradičních hrobů zahraniční provenience, což však nijak nenabourává starobylost a romantickou atmosféru hřbitova, ale naopak ji upevňuje.

Významné osobnosti zde pohřbené naleznete ve výčtu na francouzské emulaci wikipedie (https://fr.wikipedia.org/wiki/Cimeti%C3%A8re_de_Passy), celkový seznam pohřbených včetně podrobnějších informací o řadě z nich, je k prohlédnutí zde (https://www.gravestonephotos.com/public/cemetery.php?cemetery=2061) 

 

Mapa hřbitova:

 

Foto zajímavých náhrobků a rodinných hrobek: